Toto je překlad anglického originálu stránky.

Antitrustový soud s Microsoftem a svobodný software

Jak se antitrustový soudní spor s Microsoftem chýlí ke konci, na popředí se dere otázka, co bude požadováno od Microsoftu pokud prohraje. Ralph Nader organizuje [v době sepsání tohoto článku, v březnu 1999] konferenci o této otázce (viz. appraising-microsoft.org/).

Zřejmé odpovědi – zakázání smluv mezi Microsoftem a výrobci počítačů, či rozdělení společnosti – nezpůsobí zásadní změnu. První možnost by mohla zlepšit dostupnost počítačů s předinstalovaným systémem GNU/Linux, ale to se děje beztak. Druhá možnost by pomohla především jiným proprietárním vývojářům aplikací, kteří mohou uživatelům nabídnout pouze alternativní způsoby jak ztratit svobodu.

Navrhuji tři omezení, která by měla pomoci svobodným operačním systémům, jako je GNU/Linux, zachovat technickou úroveň bez omezení svobody uživatelů. Tato tři omezení jsou nasměrována přímo proti největším překážkám ve vývoji svobodných operačních systémů a umožnění spouštět v nich programy napsané pro Windows. Jsou také namířena přímo proti metodám o kterých se Microsoft zmínil (v „Halloween documents“), že je použije ke stížení vývoje svobodného softwaru. Nejúčinnější by bylo použít všechna tato opatření společně.

  1. Vyžadovat po Microsoftu publikování kompletní dokumentace všech rozhraní mezi softwarovými komponentami, všech komunikačních protokolů a souborových formátů. To by mělo znemožnit jednu z oblíbených taktik Microsoftu: tajná a nekompatibilní rozhraní.

    Aby byly tyto požadavky opravdu účinné, Microsoftu by nemělo být povoleno použití neodkrytých dohod s nějakou organizací pro omluvu implementace utajeného rozhraní. Pravidlo musí být: pokud nemůžou zveřejnit rozhraní, nemohou vydat jeho implementaci.

    Nicméně by Microsoftu mělo být umožněno začít implementovat rozhraní před zveřejněním jeho specifikací pod podmínkou, že vydají specifikace zároveň s implementací.

    Prosazení tohoto požadavku by nemělo být obtížné. Pokud ostatní výrobci softwaru poukáží na to, že zveřejňovaná dokumentace selhává při popisu některých aspektů rozhraní, nebo jak udělat danou věc, soud by měl po Microsoftu požadovat přímou odpověď. Každá otázka kolem rozhraní (daná technikami implementace) by měla být zodpovězena.

    Podobné termíby byly obsaženy v dohodě mezi IBM a evropskou komunitou v roce 1984, řešící jiný antitrustový spor. viz. www.cptech.org.

  2. Požadovat po Microsoftu užívání patentů jen pro ochranu; na poli softwaru. (Pokud by vlastnili patenty v jiných oblastech, tyto by mohly, ale nemusely být zahrnuty.) To by mělo znemožnit jinou taktiku zmíněnou Microsoftem v Halloween documents: používání patentů k zastavení vývoje svobodného softwaru.

    Měli bychom Microsoftu dát buď volbu ochrany a nebo vzájemné ochrany. Ochrana by znamenala sdílení všech patentů zdarma s kýmkoliv, kdo si tak přeje. Vzájemná ochrana pak licencování všech patentů v celku ke kterému se může připojit každý – i lidé, jenž nevlastní své vlastní patenty. Celek by měl zpřístupnit patenty každého účastníka všem ostatním účastníkům.

    Je velmi důležité adresovat otázku patentů, protože nebude mít dopad, pokud Microsoft bude zveřejňovat rozhraní, jestliže do něj zahrne některé patentované části (nebo do funkce, kterou umožňuje) tak, aby nám nebylo umožněno je implementovat.

  3. Požadovat po Microsoftu, aby necertifikoval žádný hardware jako pracující s jeho softwarem, dokud nebudou zveřejněny kompletní specifikace tohoto hardwaru tak, aby jakýkoliv programátor mohl implementovat software podporující tento hardware.

    Utajené specifikace hardware nejsou v zásadě vinou Microsoftu, ale značnou překážkou při vývoji svobodných operačních systémů, které mohou znamenat konkurenci pro Windows. Odstranění této překážky by mohlo velice pomoci. Pokud bude urovnání projednáno s Microsoftem, včetně tohoto druhu opatření, není to nemožné – je to věc dohody.

Letos v dubnu S. Ballmer oznámil možnost vydat zdrojový kód některých částí Windows. Není jasné zda to znamená uvolnění Windows v podobě svobodného softwaru, či jaké části Windows by to měly být. Ale pokud Microsoft uvolní některé důležié části Windows jako svobodný software, může to vyřešit zmíněné problémy. (Také to může přispět komunitě svobodného software, pokud by tento software byl využitelný k účelům jiným, než provozování dalšího proprietárního software od Microsoftu.)

Nicméně mít možnost používat část Windows jako svobodný software není tak důležité jako mít možnost implementovat všechny části. Nápravy zde uvedené jsou to, co opravdu potřebujeme. Uvolní nám cestu k vývoji skutečně lepší alternativy Microsoft Windows, i pokud Windows nebudou svobodným softwarem.